Odlet do Španělska byl bez sebemenších komplikací. Do Madridu jsme přiletěli kolem sedmé hodiny večerní. Na madridském letišti Adolfa Suáreze na nás již čekal náš španělský průvodce Javier (Paco).  
S ním jsme hned odjeli do apartmánů, které se nacházely nedaleko letiště a kde jsme strávili naši první noc ve Španělsku. Ten večer jsme také ochutnali první španělskou specialitu, paellu. 

Druhého rána jsme se vydali na prohlídku Královského paláce v Madridu. Potom podle našeho výběru následovala buď prohlídka Madridu, nebo návštěva muzea královny Sofie. Ve dvanáct hodin jsme se sešli u autobusu a jeli jsme směrem do města Salamanca. Po cestě jsme se ještě zastavili v nádherném městě Ávila, které svými hradbami mým spolužákům připadalo, jako by zrovna vypadlo ze stolní hry Carcassonne. Po velmi svižné prohlídce Ávily jsme už pokračovali do Salamanky. Tam na nás na smluveném místě už čekaly naše rodiny, které si studenty hned po příjezdu rozebraly a celý týden se o ně staraly.  

Takto vypadal náš typický den v Salamance: ráno jsme vstali, s naší rodinou se v klidu nasnídali a šli na univerzitu. Tam jsme celý týden procvičovali španělskou gramatiku a konverzaci, vždy od devíti do dvanácti hodin dopoledne. Po škole následoval oběd s naší rodinou, který byl přibližně mezi druhou a třetí hodinou odpoledne. Po obědě jsme si všichni trochu odpočinuli (dodržovali jsme španělskou siestu). V pět odpoledne jsme se zase sešli na Plaze Mayor, velkém náměstí v centru Salamanky. Tam na nás už čekal s připraveným programem náš průvodce Javier. Po odpoledním programu, který trval přibližně dvě hodiny, jsme dostali volno, abychom mohli poznávat Salamanku a španělskou kulturu na vlastní oči. Volno trvalo až do večeře, která byla v rodinách v různých časech, přibližně od deváté do desáté hodiny večerní.  

V Salamance jsme navštívili mnoho zajímavých, významných míst a památek: Plaza Mayor, městskou radnici, katedrálu, univerzitu (nejstarší univerzitu Španělska a čtvrtou nejstarší v Evropě), muzeum automobilové historie, muzeum Casa Lis a mnoho dalších. Také jsme ochutnali místní pochoutky, mezi které patří pro Španělsko typické churros (pečivo podobné koblihám) nebo pro Salamanku typický masový koláč hornazo. 

Týden v Salamance nám rychle utekl a co nevidět jsme opět seděli v letadle s cílovou destinací Praha. Pobyt jsme si po všech stránkách velmi užili. Vyzkoušeli jsme si naši úroveň španělštiny a hodně nového jsme se také přiučili. Poznali jsme jinou kulturu a trochu jiný způsob života, než na který jsme zvyklí. Byl to přínos do našeho jak osobního, tak studijního života. Zkrátka cesta, na kterou si vždy rádi vzpomeneme. 

Ruben Blann, 4. D