Jiný kraj, jiný mrav 

Naše „maminka“ žila se svým manželem a matkou. Byt měli velký, ale ne moc prostorný. Kromě nás zde byly ještě ubytované dvě Italky, se kterými jsme se brzy skamarádily, a Thajwanka, která zde pobývala celý měsíc. Ubytování bylo hezké, jen jsme si musely zvyknout, na to, že Španělé neplýtvají vodou jako u nás. Musely jsme se sprchovat rychlostí blesku, důležité pro paní domu bylo i dovírání dveří. Běžně jsme obědvali ve tři a večeřeli po desáté večer. Překvapením pro nás byla i první večeře: párek v rohlíku, k tomu rýže a chipsy s trochou kečupu. Ale to byla spíše výjimka, jinak jídlo bylo chutné a bylo ho dost. 

Nedělní výlet 

 V neděli ráno jsme poprvé viděli probouzející se Salamancu a užili si procházku po prázdném náměstí Plaza Mayor. Čekala nás cesta do historických měst Segovia a Ávila. V Segovii jsme navštívili pevnost Alcázar a majestátní akvadukt. Krásnou architekturou jsme se kochali i v Ávile, kde jsme viděli katedrálu a malé muzeum Terezy z Ávily, o kterém nám náš průvodce Javier s dojemným entusiasmem vyprávěl. Tím náš celodenní výlet skončil a my už se těšili na první volný večer.  

Studujeme 

Pondělí bylo prvním studijním dnem na univerzitě. Začalo přivítacím proslovem a pokračovalo dvěma hodinami španělské gramatiky a kultury. Byli jsme rozřazeni do tří skupin, kde se střídala trojice učitelů. Na hodinách jsme se toho za všech pět dní, alespoň v mojí skupině, dost naučili, procvičili si gramatiku a zahráli si několik her. Za naši práci a pracovní píli nám naši vyučující na závěr předali certifikát potvrzující účast na kurzu. To, jací jsme pozorní posluchači a studenti, jsme mohli prokázat i při plnění vědomostního kvízu týkajícího se historie a kultury Salamanky, při jehož řešení internet nebyl nejlepším pomocníkem. Museli jsme se vydat mezi místní obyvatele a požádat je o pomoc. Javierovy otázky byly záludné, ale díky ochotě a pochopení místních jsme test zdárně zdolali a Javier nás všechny pochválil. 

Odpolední program 

Po kurzech a obědě jsme každé odpoledne objevovali krásná zákoutí města a účastnili se průvodcovaných prohlídek nejvýznamnějších památek. A tak jsme si prošli celou katedrálu a navštívili historickou budovu univerzity. Dokonce se nám dostalo přijetí na místní radnici, která rovněž patří k architektonickým skvostům města. Večer jsme zakončili na krásně osvětleném náměstí Plaza Mayor, které nás natolik okouzlilo, že jsme se tam vraceli každý večer, abychom v některé z menších restaurací ochutnali různé tapas, v kavárně si dali kávu, churros nebo zmrzlinu. 

Končíme 

Po tak krásně stráveném týdnu plném španělštiny bylo těžké říct Salamance adiós, ale nezbývalo nic jiného než si zase jako hlavní jazyk v hlavě nastavit češtinu, zvyknout si na brzké západy slunce, podstatně chladnější počasí a školní povinnosti.   

I my „nebilingvní“ jsme si to užili 

Také šest studentů z 6.A a sedm ze 6.B mělo možnost doplnit zájezd určený především pro třídu česko-španělského studia. I my jsme od pondělí nastoupili na univerzitu, na níž jsme celý týden zlepšovali svou španělštinu. Ze zájezdu jsme si kromě nových jazykových vědomostí odvezli i lepší komunikační dovednosti ve španělském jazyce, seznámili se se španělskou historií, kulturou a zvyky. Všichni jsme rádi, že jsme se i jako nebilingvní studenti mohli akce zúčastnit. 

Ze zápisků studentek Isabely Ulrychové, Aničky Tocháčkové, Ester Jeřábkové (4.D) a Lindy Kuželové ze 6.B text sestavila a zapsala Renata Trnková