Dnešek bude jiný. Ve vestibulu metra stojí početná skupina studentů a absolventů vybavená transparenty: Jaroslav Tejchman, fyziky hejtman", „S využitím vzorců nadělal z nás borců", ale také hravě rozpustilé„Jarouši, dneska se nezkouší". Okolo proudící zástupy lidí se ohlížejí po čekajícím davu mladých lidí. Že by demonstrace? Kdepak, dnes je Den učitelů a jednoho populárního se chystají uvítat. Napětí houstne. Přijede přesně ve stejnou dobu jako vždy?
A už ho vidíme vyjíždět po eskalátoru. Úsměv na tváři na chvilku mizí a vystřídá ho nelíčené překvapení. Akci se podařilo utajit! Rozjásaní studenti obklopili svého kantora, seřadili se do průvodu a vedou si ho ke škole. Zde již čeká zbývajících šest set žáků a kolegů a vítají pana Tejchmana potleskem. Ze špalíru vybíhají dívky s květinami.
Další překvapení je připraveno ve vestibulu. Svému bývalému třídnímu přišel zazpívat Igor Orozovič, člen činohry Národního divadla. Své dojetí již náš kolega nedovede skrývat. Atmosféru odlehčí paní ředitelka, která slavnostně předává panu Tejchmanovi ozdobenou židli, na které sedí již neuvěřitelných 50 let, a za sborového zpěvu páně profesorovy oblíbené písně ho vyzývá k tanci. Po slavnostním přípitku zbývá už jen odhalit smaltovanou uliční ceduli u kabinetu.
Ano, pochopili jste správně. Náš kolega Jaroslav Tejchman učí fyziku na naší škole nepřetržitě od roku 1967 neuvěřitelných 50 let. Stále ve stejném kabinetě a na stejné židli. Nejspíš to bude český unikát!
Co dodat na závěr? Oslava byla pěkná, ale to není zase tak důležité. To hlavní tady zatím ještě napsáno nebylo. Vážený pane kolego, bylo nám ctí, že jsme mohli strávit řadu let po Vašem boku.