Po brzkém ranním vstávání a dvouhodinové cestě autobusem nás čekala první zastávka u renesančního zámku Častolovice, kde nás pan profesor Kvirenc samozřejmě nezapomněl upozornit na některé novorenesanční úpravy. Velký dojem na nás udělal jak mladý a vtipný průvodce, tak minizoo a obora s bílými daňky, které jsme si mohli u zámku prohlédnout. 

Naše historické poznávání pak pokračovalo v Třebechovicích pod Orebem, kde jsme měli možnost v tamějším muzeu betlémů důkladně prozkoumat Proboštův mechanický betlém, který je jako jediný betlém v České republice prohlášený za národní kulturní památku. 

Cestou k dalšímu významnému zámku jsme se ještě na chvíli zastavili u vesnice Přepychy, která se pyšní tím, že se u ní během sedmileté války (1756–1763) střetl rakouský generálmajor Laudon s pruským vojskem Fridricha II. A tak jsme mohli obdivovat dřevěné sochy, které nyní v Přepychách oba velitelé mají. 

A už jsme zamířili do Opočna ke krásnému renesančnímu zámku s typickými arkádami, ale také novějšími barokními částmi. Během prohlídky nás ohromila třeba sbírka loveckých trofejí až z Afriky od knížete Josefa II. Colloredo-Mannsfelda, veliká obrazárna či knihovna. A návštěvu města jsme využili také k nahlédnutí do kostela Nejsvětější Trojice na Trčkově náměstí. 

Poslední zastávka nás čekala v Dobrušce, „městě F. L. Věka“. Poznali jsme dům, ve kterém se narodil František Vladislav Hek, skutečná historická postava s částečně holandským původem, jíž se pak inspiroval ve svém slavném románu Alois Jirásek. Ten si však Hekovo jméno pro potřeby románu počeštil – proto F. L. Věk. 

Z Dobrušky už jsme zamířili zpět do Prahy, kam jsme dorazili ve večerních hodinách. A přestože nám chvílemi příliš nepřálo počasí a před padajícími kroupami nás musely zachránit zdi opočenského zámku, exkurzi jsme si všichni opravdu užili a vrátili jsme se domů nabiti novými vědomostmi i zážitky.

Video z výletu zde: 

renesanční perly východních čech

Šimků Nataša