Cestou  do Plzně se rozední, takže před Klatovy si fanoušci vánočních pohádek mohou všimnout vodního hradu Švihov, dějiště Tří oříšků pro Popelku. Pak již míříme do Šumavských kopců, ještě sice bílých, ale vytrvalý déšť sněhovou pokrývku  bohužel začíná smývat. Jednu výhodu však nevlídné počasí přece jen má: silnice je holá a pan řidič pohodlně projíždí četné serpentiny.

V Železné Rudě míjíme kostel s mohutnou cibulovou věží a zanedlouho v městečku Bodenmais  zastavujeme u sklárny Joska, proslulé výrobou křišťálových trofejních pohárů. Hájem roztodivných  květin z rukou sklářských mistrů vstupujeme do rozlehlého vánočně vyzdobeného komplexu. Prohlídku začínáme u sklářské pece, kde dva zruční řemeslníci dávají žhnoucím kapkám nejrůznější podobu. Zájemci si pod jejich vedením  vyfukují  baňku na zalévání květin a získávají tak originální suvenýr. My ostatní  si vybíráme  v hlubinách  rozsáhlé prodejní výstavy a žasneme, co všechno lze z tak křehkého materiálu vytvořit. Ještě rychle použijeme mile bavorsky označené zařízení pro dámy a pány a pokračujeme do cíle naší výpravy, starobylého biskupského sídla na soutoku tří řek.

Od parkoviště u Dunaje stoupáme  pěšky strmou dlážděnou uličkou k nejvyššímu bodu výjimečně zachovalého starého města, baroknímu Dómu svatého Štěpána. Prohlédneme si jeho bohatě zdobený interiér  s největšími chrámovými varhanami na světě a pokračujeme kolem biskupského paláce křivolakou stezkou k nábřeží. Že se jedná o Inn, přinášející z Alp částečky vápence, poznáváme na první pohled podle bělavých usazenin u břehu. Z ostrohu, na němž se  dvě mohutné řeky stékají, se nám naskýtá pohled na  středověký dolní hrad, ležící u ústí říčky Ilz do Dunaje a horní hrad, původní sídlo pasovských biskupů. Proti proudu Dunaje  zamíříme po nábřeží ke starobylé  radnici. Její výstavní zasedací sál v prvním patře  však zahlédneme oknem až kvečeru, kdy je osvětlený. Zde nás také překvapí dokonalá adventní výzdoba města. Celé  parkoviště na Radničním náměstí je totiž obklopeno hradbou čerstvě uříznutých jedlí, snad aby i parkující vozy získaly vánoční nádech? 

Vcházíme do protějšího patricijského domu „Wilder Mann“,  v jehož pěti patrech můžeme obdivovat největší sbírku českého skla na světě, od baroka až do poloviny 20. století. Zdobnost  tisíců pohárů, sklenic, váz a talířů mnohé z nás po chvíli unaví, a tak si všímáme i zajímavé středověké architektury  se spoustou výklenků, zákoutí a schodišť. Zaujme nás i dobově zařízené apartmá císařovny Sissi, vášnivé cestovatelky. Podaří-li se nám rozklíčovat německá jména   sklářských hutí, uvědomíme si, že se jedná o známá místa v českém a slezském pohraničí, kde vedle sebe oba národy po generace žily:

Haida (Nový Bor),  Neuwiese (Nová Louka), Neue Welt (Nový Svět / Harrachov),  Karlsthal (Orle / Sklářská Poruba), Schreiberhau ( Sklářská Poruba), Eleonorenhain (Lenora), Karlsbad (Karlovy Vary) aj.

Kolem třetí se začíná pomalu smrákat, nejvyšší čas vyrazit na vánoční trh u Dómu. Stánky, lemující  celé náměstí, nabízejí tradiční vánoční zboží od betlémů, ozdob a dřevěných pyramid s kolotočem přes klobásy, pečivo a cukrovinky až k typickému svařenému vínu  ve stylovém hrnečku.  Ještě, že mají i nealkoholickou variantu, horký jablečný mošt. O zábavu těch nejmenších se stará loutkové divadlo s Kašpárkem a princeznou. Kvečeru se na trhu scházejí místní, přátelsky se pozdraví a prohodí pár slov bavorským dialektem. Užíváme si téměř rodinnou vánoční atmosféru, nakupujeme poslední dárky a  posilňujeme  se bavorskou klobásou na zpáteční cestu.  V autobuse si vzájemně sdělujeme zážitky z výletu a utužujeme mezitřídní vztahy, takže ty čtyři hodiny jízdy uběhnou jako voda. V devět večer se plni dojmů spokojeně rozcházíme domů. Tak zase za rok?

Jitka Velichová