Program pro veřejnost sice začínal až v sedm, my jsme však jako maturanti museli před vstupem do Velkého sálu stát už před pátou. Po důkladné kontrole, zda se do sálu nesnažíme pronést nějaké nápoje, jsme si rychle odložili věci do společné šatny a zamířili na parket, kde jsme si pod vedením moderátora vyzkoušeli slavnostní nástup i třídní vystoupení.
Jak si na cvičišti vedli školní benjamínci, jsme neměli čas sledovat. Dívky se za pomoci svých přátel proměnily v princezny, pánové shodili pohodlné mikiny a s rodiči se vyrazili pozdravit již v padnoucích oblecích. Sálem se rozezněla hudba a ples mohl být kolem půl osmé slavnostně zahájen.
Poslední chvíle před naším slavnostním nástupem jsme každý využili po svém. Někteří odpočívali u stolu rodičů, jiní korzovali po sále, aby se pozdravili se všemi, kteří je přišli podpořit. Po prvním předtančení následovala imatrikulace prvních ročníků, pro nás maturanty nostalgická chvilka. Na tančení mazurky si pamatujeme všichni.
Nyní však bylo na čase srotit se před vstupem na parket a úspěšně najít svého partnera, aniž bychom se vzájemně ušlapali. Zdánlivou „mission impossible“ jsme zvládli bez úhony a s bušícími srdci jsme čekali, až moderátor vysloví naše jméno. Tato kouzelná formule nás na několik minut obdařila šarmem hollywoodských hvězd. Mávali jsme divákům, posílali jim vzdušné polibky a tleskali našim spolužákům, až nás brněly dlaně.
Každá třída vytvořila kruh, v němž se odehrál zbytek slavnostní (a trochu předčasné) oslavy zdárného ukončení našeho studia. Před samotným ceremoniálem jsme si ještě vyslechli inspirativní proslovy našich spolužáků, zástupci osmiletého gymnázia společně dokonce složili báseň. Následovalo stužkování, focení, předání dárku třídním profesorům a profesorkám, přípitek, tanec s třídními profesory a profesorkami a ještě jednou focení.
Tu jednodušší část večera jsme měli za sebou. Čekala nás ještě třídní vystoupení. Zatímco se hosté vlnili na parketu, převlékali jsme se do kostýmů, rozmisťovali rekvizity a snažili se příliš nevyšilovat. Neúspěšně. Všem se ale nakonec podařilo s menšími či většími zaškobrtnutími sestavy odtančit, každá třída byla odměněna velkolepým potleskem.
Čí představení bylo nejlepší? Odpověď záleží na tom, koho se zeptáte. Tak jako tak budeme všichni na své výkony vzpomínat v dobrém, stejně jako na volnou taneční zábavu, jež následovala. Diskotéku ovládly největší taneční hity, které jsme si ve většině případů užili již bez přítomnosti rodičů. Před půlnocí jsme se se sálem rozloučili překvapením v podobě sborového zpěvu písničky Měls mě vůbec rád a v půl jedné jsme byli moderátorem vypuštěni do noci, jež nám připadala příliš mladá na to, abychom jeli rovnou domů. Ještěže jsme měli zamluvený klub na afterparty.
Dominika Odvárková, 8.B
