Na letišti nás přivítaly paní profesorky spolu s paní ředitelkou a mohli jsme se vydat směr Španělsko za naším malým dobrodružstvím. 

Po přistání v Madridu jsme jakožto správný český zájezd museli všichni udělit pilotovi obří potlesk, následně jsme se společně se zavazadly dostali k autobusu a čekala nás dvouhodinová cesta do naší destinace – do Salamanky. 

Když jsme po  pětihodinovém cestování vystoupili, byli jsme přiděleni našim novým španělským maminkám a hajdy na kutě.  

Po první noci v našich nových peřinkách nás čekal velkolepý výlet plný historických a architektonických skvostů. Navštívili jsme Segovii, kde jsme viděli katedrálu a Alcazar, a poté Ávilu, kde jsme viděli prastaré hradby. Hlavním hřebem našeho výletu byla Tereza z Avily. 

Od druhého dne ráno jsme začali chodit na moderní univerzitu v Salamance, kde nám milé a velice ochotné španělské učitelky pomáhaly se zlepšit ve španělštině. Vysvětlily nám gramatiku, kulturní záležitosti a hrály s námi různé edukativní hry. Poslední den výuky, v pátek, nám předaly spolu s ředitelku naší školy paní Bednářovou a s ředitelkou španělské univerzity naše diplomy o absolvování kurzu. 

Co se týče prohlídek Salamanky, tak jsme měli na celý týden jednoho průvodce – Paca (čteme Pako, ale nejedná se o urážku, nýbrž o domácí formu jména Francisco). Paco je starší, ale stále energií sršící Španěl a Salamanku zná jako své boty, je do ní vyloženě zamilovaný (ale ne tolik jako do Terezy z Ávily). Ke každé budově měl příběh a často se zastavoval, aby nám mohl povědět nějaké zajímavosti, a snažil se je vysvětlit takovým způsobem, aby mu rozuměli úplně všichni, i spolužáci z nebilingvní sekce. S Pacem jsme chodili každé odpoledne po památkách a ke konci výletu se k němu přidala i sympatická Češka – jeho kolegyně, která ale žije už velice dlouho ve Španělsku, a proto s námi mluvila převážně španělsky, když nám poskytovala informace o nějakých monumentech.  

Nejvíce nás zaujala stará univerzita Salamanky, kde jsme mohli vidět pro město významný odkaz lebky s žabičkou, ale především staré učebny, některé s originálním vybavením.  

Po odpoledním programu jsme měli volno a mohli jsem si zajít na nákupy, někam na tapas (něco jako jednohubky). Velice příjemné bylo, když jsme se potkali s našimi profesorkami, které nám vždy rády daly tip na nějaký podnik nebo si s námi rovnou zašly posedět na kávu nebo jsme si společně dali helado (zmrzlinu). 

Díky paní profesorce Moučkové máme spoustu foteček a díky všem spoustu krásných zážitků. Doufáme, že se brzy vydáme na další výlet. 

Markéta Gašová a Iveta Hájková 4.D